Nejprve vysvětlím pro laika, co je to "obrana". Existuje poměrně mnoho metodik, jak psa pracovně vést. My se věnujeme sportovnímu výcviku. Nácvik obran ve sportovním výcviku je založen (jako každý cvik) na hře a kořistnickém pudu psa.
Psovod začíná s balónkem nebo oblíbeným plyšákem pejska a nechává ho hračku volně aportovat. Časem se hračka může přivázat na šňůru a potom, co ji pes začne nosit, přetahujeme se s ním a stále ho slovně motivujeme a podporujeme. Pes je šťastný, protože si s ním pán hraje a ještě ho chválí. Největší pochvalou pro psa-kořistníka ovšem je, když se s ním o jeho hračku potaháte a v závěru ho necháte, aby si ji vybojoval a odnesl - necháte ho tedy vyhrát.
Posléze se o hračku začne tahat s figurantem, kdy vy psa stále podporujete a chválíte. Důležité je, abyste ho nechali kořist vyhrát - vybojovat přetahováním, aby neztratil motivaci. Měsíce trvá než vyměníte balónek či plyšáka za peška, klín, měkký rukáv a skončíte na pravém rukávu. Po několika měsících váš pes bude místo balónku nosit v tlamě rukáv, který mu figurant za správně provedený zákus pustí jako odměnu, aby si ho mohl odnést, protože si ho vybojoval.
Celá obrana je pro psa hra. Doufám, že z výše uvedeného je nad slunce zřejmé, že se nejedná o cílené vedení psa proti člověku! Rozhodně se nejedná o žádné týrání zvířat, jak se někteří dobráci snaží prosadit. Stejný pes, který provádí zadržení figuranta, pak za stejným figurantem přijde a bude se s ním přetahovat, protože ho to BAVÍ. Stejní psi, kteří odkousali obranu přijdou za figurantem, mimo výcvik, i když už nemá ochranné pomůcky, nechají se pohladit, poplácat a chtějí, aby jim házel aspoň balónek a neflákal se. Jsou to správně motivovaná, sebevědomá, socializovaná zvířata NEVEDENÁ K AGRESI!
Pro psy, kteří milují aport, jsou bojovní a rádi se přetahují, je to nadmíru uspokojivé pracovní vyžití. I u obran platí, že postup nácviku se lišší podle povahy jedince. Pes si za figurantem přichází hrát a těší se na něj. Z toho vyplývá, že figurantovi důvěřuje a nečeká od něho nic zlého. Žádný tvor si nepůjde hrát za domnělým agresorem. Necvičení, nijak výcvikem "nezasažení" psi, o jejichž útocích na člověka slýcháme v médiích, jen dokazují laxní přístup majitele k výchově psa. Pes, který pokousal sousedy v celém domě a půl ulice k tomu, není žádný kořistník nebo aportér, který si chce hrát. Je to bázlivé, nedůvěřivé zvíře a snaží se jen své případné soky zastrašit dříve než zaútočí oni na něj, protože celý okolní svět vnímá jako hrozbu. A čí byste řekli, že je to vina? Že by ho maminka nebo tatínek špatně vychovali? Jednou jsem se setkala s hodnotnou obhajobou majitele psa, který ke svému třesoucímu se, vystresovanému, kňučícímu pudlíkovi řekl "je to nevzdělavatelný pes", že si koupí jiného. A co se psy, kteří by potřebovali vyměnit pány, kdo jim je koupí?!
Kdyby snad někdo nevěřil, v článku jsou fotky zvířat, které u nás na cvičáku odvádějí v obraně i poslušnosti kvalitní výkony. Jsou to stejní psi, kteří si na dalších fotkách hrají ve smečce, kolem laviček mezi lidmi poté, co výcvik skončil. To je další radost, která se psům na cvičišti dostává, hra s dalšími přáteli.