Nyní maličko zobecním. Pes je tvor od přírody velmi inteligentní a ať chcete nebo ne, naučí se SÁM kousky, které vás mohou potěšit či naopak rozezlít. Ovšem to se může stát vždy a každému, bez výjimek zkušených kynologů-výcvikářů.
Doporučuji každému novopečenému majiteli psího miláčka, aby alespoň příležitostně navštěvoval ZKO (základní kynologickou organizaci, čili cvičák), která je snad v každém městě. Musím upozornit, že na cvičák nedochází pouze majitelé větších plemen, jak se často veřejnost mylně domnívá, aby učili své psy obrany (kousání na figuranta).
Základní kynologické organizace fungují také zejména proto, aby učily páníčky (nikoli psy) pochopit řeč jejich miláčka. Koncepce výcviku psa spočívá ve hře a ve správném sledu pochval a odměňování. Rozhodně ne v drilu a uřvaných povelech SEDNI - LEHNI!!!! Výcvikáři vám poradí, jak který povel (ke mně, zůstaň, čekej, nesmíš apod.) vpravit pejskovi do hlavičky. A všude každý výcvikář bez rozdílu vám potvrdí, že jakýkoli negativní projev psa, není chybou hafana, nýbrž jeho pána.
Každý pes je osobnost, originál, plemeno nerozhoduje. Ke každému jedinci se musí přistupovat individuálně a pokusit se odhadnout jeho možnosti. Pokud se rozhodnete pro výcvik svého miláčka miláčka, ať už na úrovni základní poslušnosti či zrodí-li se ve vás ambice absolvovat zkoušky podle našeho Národního zkušebního řádu (NZŘ) nebo řádu mezinárodního (IPO), měli byste se nejprve oprostit od myšlenky "já mám knírače a ten potřebuje jinou strategii (metodiku) výcviku" apod. V opačném případě, pokud jen chcete, aby pejsek přišel na zavolání, a netoužíte skládat žádné zkoušky, a je-li to ve vašich možnostech, začněte navštěvovat ZKO hned, jak batole odroste a dostane se do pubertálního věku, a to už jen kvůli socializaci, která je v dnešní době hluboce podceňovanou záležitostí.
